Výhody nákupu druhotného softwaru jsou jasné, ale když někdo slyší o tomto konceptu poprvé, často si není jistý, zda je takový druh produktu legální. Provedeme vás právními aspekty druhotného softwaru, abyste se sami mohli přesvědčit, že pokud jsou splněny všechny podmínky, není v tomto ohledu důvod k obavám.
Prosím mějte na paměti, že všechny informace na této stránce platí pouze pro Evropský hospodářský prostor (členské státy EU a ESVO).
Co říká zákon o prodeji druhotného softwaru?
Situace kolem právního pozadí druhotného softwaru se postupně vyvíjela po relativně dlouhou dobu, až nakonec vyústila ve velmi jasné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z roku 2012, které potvrdilo, že je prodej dříve vlastněného softwaru legální.
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie v případu C-128/11 UsedSoft GmbH v. Oracle International Corp. říká, že „Tvůrce programového vybavení nemůže bránit dalšímu prodeji svých „použitých“ licencí umožňujících užívat jeho programy stažené z internetu. Výlučné právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu, na kterou se taková licence vztahuje, se vyčerpá prvním prodejem této rozmnoženiny.“
To v praxi znamená, že prodej „použitého“ a nadbytečného softwaru je zcela legální. Tento rozsudek vytvořil právní základ pro celou EU, a zabezpečil tak zdravou a férovou konkurenci na evropském trhu.
Z rozsudku také vyplývá, že:
- S perpetuálním softwarem lze volně obchodovat = vlastnické právo lze převádět z jednoho vlastníka na druhého.
- Výlučné právo výrobce na rozšiřování rozmnoženiny softwaru se vyčerpá při jejím prvním prodeji. Zákazníci, kteří zakoupili počítačový program na volném trhu, jsou oprávněni zakoupený software používat a poté ho dále prodat (například softwarovému brokerovi jako je Forscope) za předpokladu, že program odinstalují a nebudou ho dále používat.
- I když je další prodej softwaru výslovně zakázán licenčním ujednáním mezi výrobcem (= držitelem autorských práv) a prvním nabyvatelem, nemůže výrobce dalšímu prodeji této kopie bránit. Licenční ujednání totiž podléhá evropskému právu a body, které jsou s ním v rozporu, jsou neplatné.
- Mezi způsoby distribuce není žádný rozdíl. Software může být distribuován na fyzickém nosiči (např. CD, DVD) nebo online (= digitálně). Nositel autorských práv nemůže při dalším prodeji rozmnoženiny softwaru znovu požadovat odměnu, protože příslušnou odměnu získal již při jejím prvním prodeji.
Pokud se chcete dozvědět více, podívejte se na legální historii druhotného softwaru.
Podmínky pro převod vlastnictví softwaru
Jak vidíte z informací uvedených výše, prodej druhotného softwaru je legální. Měli byste však mít na paměti, že převod vlastnictví musí stále splňovat jasně stanovené podmínky.
Perpetuální produkty, nikoliv předplatné
Možnost převodu vlastnictví se nevztahuje na předplatné, protože nabyvatel není vlastníkem produktu (software je pouze pronajat na omezenou dobu).
Plně uhrazeno
Nabyvatel se nestává vlastníkem softwarového produktu dokud za něj plně nezaplatí.
Není v užívání prvního vlastníka
První vlastník nepřestává být vlastníkem softwarového produktu, dokud ho neodinstaluje a neučiní ho pro sebe nepoužitelným.
Pouze v rámci EU a EHP
Podmínky dalšího prodeje se v jednotlivých zemích liší a EU může kontrolovat pouze podmínky pro produkty, které byly poprvé prodány a jsou směňovány na jejím trhu.
Co se stane v případě softwarového auditu?
V případě softwarového auditu je důležité, abyste měli k zakoupeným druhotným softwarovým produktům veškerou potřebnou dokumentaci. V opačném případě vystavujete svou organizaci vysokému riziku udělení pokuty. Naše společnost poskytuje pro nabízené produkty kompletní vlastnickou dokumentaci(prohlášení o odinstalaci, fakturu a další zákonem požadované dokumenty) a v případě potřeby také pomoc při auditu, takže se nemusíte ničeho obávat. Za dobu naší existence jsme se nikdy nesetkali s jediným případem negativního rozhodnutí při softwarovém auditu produktů, které prodáváme. O auditech si můžete přečíst více v našem článku.
Co média říkají o legálnosti druhotného softwaru?
Soud EU: Prodej druhotných softwarových licencí je v pořádku.
Evropský soudní dvůr uvádí, že toto pravidlo se vztahuje jak na kopie softwaru na fyzických médiích, tak na kopie stažené z internetu. Soud rovněž uvedl, že jakmile softwarová společnost prodá „rozmnoženinu počítačového programu“, její „výhradní právo na rozšiřování“ je vyloučeno, což připravuje půdu pro prodej druhotných licencí dalšími společnostmi.
To znamená, že podle právních předpisů EU nemají softwarové společnosti právo bránit uživatelům v prodeji jejich digitálních stažených souborů ostatním; práva distributora softwaru na kontrolu rozšiřování jsou po prvním prodeji vyčerpána.
Pokud si tedy stáhnete nějaký software, můžete ho prodat dále – za předpokladu, že jeho kopii na svém vlastním pevném disku odstraníte.
Nejvyšší evropský soud rozhodl, že obchodování s „druhotnými“ softwarovými licencemi je legální a autor takového softwaru nemůže bránit jakémukoli dalšímu prodeji. Toto rozhodnutí vytváří precedent pro obchodování s druhotnými softwarovými licencemi v celé Evropské unii.
Legální historie druhotného softwaru
Pokud byste se rádi dozvěděli více o klíčových soudních rozhodnutích a směrnicích EU, které ovlivnily situaci na trhu s druhotným softwarem, podívejte se na jejich přehled uvedený níže.
Německý Spolkový soudní dvůr rozhodl, že počítačový program (verze OEM), který byl uveden na trh výrobcem nebo s jeho souhlasem, může být dále šířen i bez souvisejícího hardwaru.
– Rozhodnutí Spolkového soudního dvora ze dne 6. července 2000, sp. č. I ZR 244/97 (v němčině)
Směrnice EU 2001/29/ES vydaná v květnu 2001 harmonizovala vyčerpání autorských práv, na nichž je celá koncepce druhotného softwaru postavena.
„Prvním prodejem originálu díla nebo jeho rozmnoženin nositelem autorského práva ve Společenství nebo s jeho souhlasem je vyčerpáno právo na kontrolu dalšího prodeje tohoto předmětu ve Společenství.”
– Výňatek ze směrnice 2001/29/ES
V řízení o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) ve věci C-41/04 Levob Verzekeringen BV, OV Bank NV v. Staatssecretaris van Financiën z května 2005 generální advokátka ve svém stanovisku uvádí následující:
„Prvním prodejem rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedeným nositelem práv nebo s jeho svolením je vyčerpáno právo na šíření této rozmnoženiny [čl. 4 písm. (c) věta druhá směrnice 91/250]. Podle tohoto ustanovení může první nabyvatel platně získat vlastnictví k rozmnoženině, aniž by k tomu potřeboval svolení autora. První nabyvatel může tedy nakládat s hmotným majetkem jakožto vlastník.”
„Jakožto právoplatný nabyvatel originálního nosiče dat je také třetí osoba oprávněna užívat program uložený na nosiči způsobem, ke kterému je určen. Smluvní zákaz převodu užívacího práva, který si dohodl výrobce s prvním nabyvatelem, nezavazuje třetí osobu.”
Zemský soud v Hamburku potvrdil, že vyčerpání autorských práv se vztahuje i na jednotlivé rozmnoženiny počítačového programu pořízené prostřednictvím Volume licenčních ujednání společnosti Microsoft.
– Rozsudek Zemského soudu v Hamburku ve věci 315 O 343/06 (v němčině)
„První prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením je vyčerpáním práva na šíření této rozmnoženiny v rámci Společenství s výjimkou práva na kontrolu dalšího pronájmu počítačového programu nebo jeho rozmnoženin.”
„Tvůrce programového vybavení nemůže bránit dalšímu prodeji svých „použitých“ licencí umožňujících užívat jeho programy stažené z internetu“
„Výlučné právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu, na kterou se taková licence vztahuje, se vyčerpá prvním prodejem této rozmnoženiny.“
„Krom toho se vyčerpání práva na rozšiřování vztahuje na prodanou rozmnoženinu počítačového programu, tak jak byla opravena a aktualizována nositelem autorského práva.“
„Nadto Soudní dvůr upřesnil, že původní nabyvatel hmotné či nehmotné rozmnoženiny počítačového programu, ve vztahu k níž je právo nositele autorského práva na rozšiřování vyčerpáno, musí učinit rozmnoženinu staženou do svého počítače v okamžiku jejího dalšího prodeje nepoužitelnou.“
– Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-128/11 UsedSoft GmbH v. Oracle International Corp.
Německý Spolkový soudní dvůr rozhodl, že jednotlivé licence, které jsou prodávány v sadách po více kusech prostřednictvím volume licenčních kanálů (ale jsou považovány za samostatné a s nezávislými právy na užívání), mohou být rozděleny a dále prodávány různým nabyvatelům.
– Rozhodnutí Spolkového soudního dvora ze dne 11. prosince 2014, sp. č. I ZR 8/13 (v němčině)
„Původní nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu a s ní související licence k neomezenému užívání může dále tuto rozmnoženinu spolu s licencí prodat dalšímu nabyvateli“
– Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-166/15 Aleksandrs Ranks a Jurijs Vasiļevičs
Ve svém rozhodnutí z března 2016 německá Komora pro veřejné zakázky ve Vestfálsku posuzovala případ, v němž zadavatel porušil hned několik důležitých zásad veřejných zakázek (čímž fakticky vyloučil dodavatele druhotného softwaru z účasti na tenderu). Komora mimo jiné uvedla, že:
Požadavek na specifický typ smlouvy [v tomto případě SelectPlus mezi Spolkovým ministerstvem vnitra (zkráceně BMI) a Microsoftem], který umožňuje účast ve výběrovém řízení pouze některým výrobcům, je v rozporu se zásadami zákona o veřejných zakázkách jako je spravedlivá hospodářská soutěž, transparentnost a rovné zacházení.
Požadavek zadavatele na "nové licence", tedy vyloučení "druhotných licencí", je v přímém rozporu s německým zákonem o veřejných zakázkách.
Určování specifického původu, výrobku nebo technologie je podle zákona o veřejných zakázkách zakázáno. Zadavatel je povinen stanovit předmět veřejné zakázky produktově neutrálně.
Technická specifikace nemůže odkazovat na konkrétní výrobu (distribuci), původ, značku, patent, typ atd., pokud by to zvýhodňovalo nebo vylučovalo určité firmy nebo určité výrobky. Pokud nelze předmět veřejné zakázky popsat dostatečně přesně a obecně srozumitelně, měl by obsahovat dodatek "nebo ekvivalentní".